RSS Feed

Posts Tagged ‘marcipán’

  1. Oh, sweet sweet Finland!

    Listopad 9, 2012 by liliam

    Jelikož Finsko není jen zemí vodky, ale také ČOKOLÁDY, rozhodla jsem se podělit o pár gurmánských zážitků. Nedávno jsem si dala předsevzetí, že jakmile budu procházet kolem čokoládovny, měla bych okusit alespoň jeden pidi bonbóneček z její nabídky. Kupodivu se mi to docela daří a přemýšlím, že se kromě komiksů dám i na recenzování pralinek.

    Svět je ale malý a o paradoxy v něm není nouze, a proto jsem s údivem musela konstatovat, že jsem si tu smlsla na pralinkách estonskýc, belgických a švédských, ale vůči Finsku mám ještě pořádný dluh. Naštěstí se ke mě donesly zvěsti o čokoládovně v Jyvaskyle, takže projekt je zachráněn.

    Další překážka přišla po chvíli – vždy jsem totiž na pralinku natolik natěšená, že ji nikdy nestihnu obrazově zdokumentovat. Proto jsem se musela uchýlit k drobné krádeži a naštěstí se mi podařilo najít produktová fota většiny mých obětí. Takže začněme!

    CRIOLLO

    Tahle krasavice je opravdovým klenotem. Jakmile jsem ji zahlédla, věděla jsem, že musí být mou. Pan pralinkář mi trochu zkazil radost, když mě opatrně upozorňoval, že tahle čokoláda není moc sladká, tak mi možná nebude chutnat. AAAAARGH!! Chlape! Tak nějak vím, jak chutná hořká čokoláda!! No nic. Přesně TOHLE je totiž správná pralinka. Žádné umělé příchutě, největší zážitek zaručí pomalé rozpuštění na jazyku. Jemná, přírodní, intenzivní, sametovááááá….

    P.S. Na tomto bonbonu se i má drahá polovička naučila, že čokoláda se NEKOUŠE 🙂

     

    SÉDUCTION

    Abych doplnila jednoduchost předchozího zázraku, dopřála jsem si tenhle hřích. Slovy muže: Větší už tam fakt neměli.“ Ne, neměli. Kontrolovala jsem to. Na „Séduction“ mě zaujaly sušené maliny na povrchu, které dodaly čokoládě docela sexy šmrnc. Byla jsem vážně zvědavá, jak mistr pralinkotvořič vyřešl náplň a čekalo mě překvapení. Malinovou pěnu chránil cukrový, ba téměř karamelový obal, jak se ostatně můžete přesvědčit na fotce. Abych se přiznala, bylo to na mě trochu moc. Pěna byla jemně nakyslá, v kombinaci se sladkým obalem poměrně zajímavá, ale po jedné pralince by vás prostě z překyselosladčení v krku pálit nemělo.

    Obě předchozí pralinky jsou made in Belgium, Neuhaus určitě znáte. Doma na ně chodím v Praze do Palladia, takže můžete mé hypotézy ověřit v praxi.

     

    KARL FAZER – RUM FILLING

    Tak a máme tu konečně Fina! Kdo si myslel, že růžová Gejša pochází z Česka, je na omylu, sladká japonka s oříškovým krémem se narodila v mrazivém Finsku. Právě Karl Fazer tady tak trochu vládne čokoládovému průmyslu.

    Já si výjimečně dopřála trochu alkoholu v podobě rumové náplně (krasavec s nápisem Karl Fazer na obrázku), která byla až překvapivě krémová a rumem spíš jen lehounce ovoněná. I když jsem si tuhle pralinku vzala spíše z povinné zvědavosti, velice mě potěšila, protože takhle jemnou čokoládu jsem už dlouho neměla.

     

    THÉ JASMIN

    Společně s Fazerem do mé degustační sady putovala i čokoláda s příchutí jasmínového čaje. Tady opravdu převládla absolutní zvědavost a skepticismus, nakonec se taky ukázalo, že oprávněně. Největším zážitkem byla asi stylově řešená vizuální stránka, ale chuťový skutek utek. Prostě čokoláda. Což za 30 korun zamrzí.

    Dvě pralinky téměř domácí výroby jsem okusila i v Estonsku – povinností byl marcipánový bonbon (věděli jste, že marcipán pochází z Estonska? Já ne.) a doplnila jsem ho limetkovou, divoce vypadající pralinkou, která chutnala ještě divočeji. Až se budete procházet Tallinnem, schálně zajděte do marcipánového muzea, protože… Prostě kdo může říct, že byl v marcipánovém muzeu? Já jo. Tak mrkněte alespoň na pár fotek.

    Ano, opět mumínci! 🙂 A z marcipánu!

    Měli tam i velrybu. Ale za pět éček. Achjo.