RSS Feed

Posts Tagged ‘gastronomie’

  1. Pancake day a věčná otázka: Pancakes, nebo crêpes?

    Říjen 5, 2012 by liliam

    To jsem si na sebe zase jednou ušila bič. Palačinky jsou to jediné, co umím „uvařit“ ooopravdu dobře. Alespoň si to myslím. Nabízí se totiž ještě varianta. Možná jsem neschopná natolik, že mi všichni ze soucitu pochválí alespoň takovou primitivitu, jako jsou právě smažené placky ze směsi mléka, vajíček a mouky. Když přijde debata na vaření, potřebuju se pochlubit alespoň NĚČÍM. Že mě ale ještě napadne navrhnout, že tuhle pochutinu připravím všem svým novým mezinárodním přátelům…

    Plánovala jsem ve velkém. V obchodě jsem nabrala tvaroh, smetanu na šlehání, vanilkový cukr, dva druhy marmelády, banány… Dobrovolníci potom přislíbili čokoládu, zmrzlinu a mražené maliny. Juch! Realizace ale byla trochu horší. Při šlehání smetany jsem strávila příjemných 40 minut. Nic. Zachránil mě až první host – Juste z Litvy. Určitě jsem jí tu smetanu už načala, jelikož šlehačka byla připravená do dvou minut.

    Za chvíli se nám už sešla pěkná společnost a já se pustila do práce. Dvě pánve, na třetí plotýnce rozehřát čokoládu… Jako na drátkách! Mezitím se na stole objevily další mňamkové ingredience ze všech koutů světa – francouzský sýr a šunka pro slanou variantu, med a javorový sirup od Nicka z Kanady (ždímají to tam ze stromů za domem).

    Měla jsem strach. Ale! Pochvala přišla i od dvou rodilých Francouzů, což mi udělalo nevídanou radost. Největší debata se ovšem týkala definičního rámce palačinek. Zejména rodilí Američané totiž chtěli vědět, jestli budu servírovat „pancakes“ nebo francouzské „crêpes“. Charles z Francie mi rozdíl vysvětlil tak, že pancakes jsou malé, crêpes potom velké. Hm. S představou klasické origoš francouzské palačinky, která má průměr kolem metru a tloušťka se měří v mikrometrech, přislíbila jsem bláhově pancakes. To se ovšem zase bouřili zaoceánští.

    Nakonec mi byla přisouzena francouzská kategorie a má spolubydlící Missy (z Ohia) mě zapřísahala, že jí musím naučit recept. Největším překvapením pak bylo zjištění, že český název „palačinky“ používají i v U.S.A. Úspěch na všech národních frontách!

    V přestávce mezi novou várkou těsta nastoupil Nick s opěvovanými francouzskými tousty. Nedávno mi totiž slíbil, že pro mě nějaké udělá. Abych se přiznala, čekala jsem trochu víc než osmažený toust namočený v mléce a vejci s trochou skořice. Další výzvou potom bylo na vrstvu smaženky namazat čokoládu nebo kydnout šlehačku. Ale! Chutnalo.

    Příští neděli nás čeká další hromadná večeře, takže doufám, že tato příjemná tradice přetrvá co nejdéle a bude mi dovoleno ochutnat spoustu známého i neznámého. Přežíračce nazdar – ZDAR!

    P.S. Děkuji za spolupráci úžasné fotografce Kristýně, díky které můžu být na fotkách jednou i já! 🙂


  2. Mixni si to po finsku

    Září 14, 2012 by liliam

    Finsko mě prostě nepřestává překvapovat. Původně jsem si od přípěvků zase chtěla dát pár dní pauzu, ale Finsko řeklo NE. Budiž. Dnes jsem byla nakupovat. O tom se příliš rozepisovat nebudu, má platební karta ještě totiž pořád trochu trucuje. Ale to se stává i v lepších rodinách. Když už jsem chtěla definitně opustit všechny obchodní domy, padl mi do oka jeden více než lákavý obchůdek.

    Už jsem slyšela, že Finové si docela libují v takzvaných sweets shopech, které se v Česku ještě příliš nerozmohly. Všichni je ale známe. Položí před vás několik hromad bonbónů, lopatu a… dál už to všichni známe. Tenhle obchod byl ale jiný. Znáte mix-it? Tak si představte, že se ocitnete v jejich skladu. Ba co víc, vynásobte druhy pochutin třemi a doplňte ještě o pár vskutku exotických kousků. Ta dá! Vítejte v Punnitse & Säästä!!

    Celý obchod jsem prošla hned několikrát, protože taková rozmanitost mi zkrátka vzala dech. Bonbony tady totiž byly v silně utlačované menšině, kterou převálcovalo sušené ovoce, oříškové směsi, ovoce a oříšky v jogurtu a čokoládě a nejrůznější směsky křupek.

    Samostatnou poličku pokrývaly sušenky ve velkých sklenicích, taktéž označené cenou za 100 gramů. To se potom nakupuje! Samozřejmostí jsou potom vážené čaje, a to prosím i ty již zapytlíčkované.

    Aby toho nebylo málo, v tomhle nebi si můžete navážit i kuskus, čočku, nebo barevný cukr. Zlatým hřebem, který jsem opravdu musela chvíli zblízka zkoumat je už namíchané vysušené rizoto, které stačí ladně vhodit do hrnce, povařit a večeře se může servírovat.

    Narazila jsem i na několik opravdu labužnických záležitostí. Směs sušeného lesního ovoce mezi ně patří alespoň co se vzhledu týče, i když si umím představit lepší využití 12 eur. Spíš než 100 gramů sušených jahod by mě lákala představa pěti obědů ve školní kantýně. Ale proti gustu…

    Největší tajem jsem objevila kousek od vchodu. Pod názvem Dragon fruit se skrývá fialové cosi poseté černými drobnými semínky. Nejvíc mi to připomínalo fík, již poučená Googlem však musím poznamenat, že ten to dozajista není. Při příští návštěvě rozhodně vyzkouším.

    V rámci prvního lovu jsem zůstala poměrně konzervativní. Vyhrály to u mě mnou milované rozinky v jogurtu, které v porovnání s českou lúzou představují nejvyšší high class zdravých ňamek. Zaujala mě taky oříšková směs s poměrně příznivou cenou a značně sympatickým složením – para, kešu, buráky v cukru, brusinky a jogurtem obalené želé/rozinka.

    Abych tuto exkurzi uzavřela, opět jsem našla skvělé místo, kde se ve Finsku dá utratit hříšná částka bez mrknutí oka, a to pouze s pomocí plastové lopatky a pytlíku. A musím přiznat značné obavy z toho, že podobných objevů mě čeká ještě nepočítaně.