RSS Feed

Posts Tagged ‘Erasmus’

  1. Movie tips from my Eramsus friends. Get inspired!

    Únor 15, 2013 by liliam

    Během doby, kdy jsem si užívala Finského podnebí, jsem se rozhodla udělat menší filmový projekt. Chtěla jsem vám nabídnout pár tipů na dobré filmy, a tak jsem poprosila své zahraniční přátele o pomoc. Chtěla jsem, aby doporučili jeden snímek z jejich rodné země, a to přímo ten, který považují za NEJLEPŠÍ. Takže díky nim a jejich ochotě si teď můžete užít seznam těch nejlepších filmů z Německa, Francie, Kanady, USA nebo Holandska.

    Užijte si to!

    During my stay in Finland, I asked my friends for a little help. I was thinking about doing a small article with tips for good movies and I wanted to know, which movies would they recommend to you. But!

    I also wanted to make it a little bit different, so I asked only people from different countries. The movies had to be also from their home country. So there is the list of tips for the best films from Germany, Lithuania, Canada, USA, France or Holland.

    Enjoy! (more…)


  2. Z Prahy do Jyvaskyly a zase zpátky. Achjo.

    Prosinec 25, 2012 by liliam

    Tak. A mám po srandě. Právě sedím na letišti v Helsinkách a modlím se, aby mě brzo nevykopli za zneužívání jejich wi fi ke stahování filmů. Abych nemusela myslet na poslední čtyři měsíce a fakt, že už je to všechno nenávratně pryč, napíšu radši něco sem. Už od šesti hodin, kdy jsem se probudila, mi hrozí akutní výbuch mozku z přemíry myšlenek. Tak snad to pomůže.

    Moje cesta domů částečně započala už včerejškem, kdy jsem začala pociťovat, že na mě přišla řada. V Kortepohje už jsme zbyly jen tři a tentokrát jsem to byla já, kdo se musel rozloučit.  Až do poslední chvíle jsem se ale hrdinně držela, možná díky úžasnému programu, který jsme si na ten den přichystaly. V první řadě šlo samozřejmě o „naked party“, po které šíleně toužila Ashley z Ameriky. Trochu jsme to zaobalily, abych místo na letiště nemusela na policii a nakonec se spokojily se saunou.

    Včera jsme také odhalily další krutou pravdu o finském barbarství. Poslední týdny se nesly s nevyřčenou otázkou – jak velká je „family size pizza“ v naší kolejní pizzerii? Standardní velikost se totiž nevejde ani na pizza talíř a musím se přiznat, že v Česku se taková pizza plocha jen tak nevidí. Obsluha nám family pizzu odmítla naservírovat s tím, že je bohužel příliš velká a nevejde se na talíř. AHA? No on by se ten gigant totiž mohl omylem dotknout stolu což samozřejmě zakazuje asi třicet sedm zákonů. Potlačila jsem touhu vykřiknout: „Tak si sakra kupte větší talíře!!“ a místo toho jsme si koupily za 50 centů krabici na family pizzu. Byla malá. Oni totiž tu obří pizzu… SLOŽÍ!!!!! Ano, je to tak. Byly jsme kolektivně pohoršeny.

    Večer jsme zakončily kulečníkem a abych na to jen tak nezapomněla, Ashley nám s bujarým a trochu děsivým smíchem donesla tři sytě modré panáky. Netuším. Fakt ne. Prý to byla směska něčeho modrého, co není tak silné (kahlúa?) a něčeho růžového, co to teda alkoholem všechno vynahradilo. Ble. Opravdu na to nezapomenu.

    Následovalo srdceryvné loučení (bez ironie) a vzlykající Ashley, která se dušovala, že jí bude chybět moje „funny face“ (nechci vědět, jak to myslela).

    Po čtyřech hodinách spánku to přišlo. Hysterie, smutek, nervy… Ale i přes to všechno jsem se nemohla přestat neustále kochat finskou atmosférou. I když jsem vláčela dvacetikilový kufr čerstvým sněhem, musela jsem myslet na to, jak se to sakra všechno krásně třpytí aže to snad ani není možné. Achjo. Magický dojem dovršil řidič prvního ranního autobusu, který se na mě široce usmál, což mě v 7.40 naprosto vykolejilo.

    No a po několika hodinách ve vlaku sedím tady, na letišti, a mozek mi pořád jede naplno. Jsem neskutečně vděčná sama sobě za to, že jsem do toho šla a nevycouvala tak, jak to ráda dělávám. Po těch čtyřech měsících mám pocit, že se moje životní zkušenosti zdvojnásobily. Neumím ani vyjmenovat (ale možná to zkusím v dalším článku) co všechno jsem poprvé ve Finsku vyzkoušela a na co prostě nikdy v životě nezapomenu. Už se začínám sentimentálně rozpouštět, tak asi přibrzdím.

    Prostě abych to shrnula… Pořád nemůžu uvěřit tomu, co jsem zažila. Ani v nejdivočejších snech jsem si to nepředstavovala tak skvělé a musím říct, že se nevyplnila žádná z mých původních obav. Kdybych jela znovu, udělala bych spoustu věcí jinak a snad i líp, ale od toho přece studijní pobyty v zahraničí nejsou.

    A jak se schodují všechny smutnící statusy bývalých Erasmáků – Nikdy nezapomeneme.

     


  3. Winter came. Yuppii. Ehm.

    Prosinec 4, 2012 by liliam

    Ještě jsem asi nezažila krásnější zimu, než ve Finsku. Ale má to pár háčků.

    Nás, kteří jsme si mysleli, že Laponsko nás už naučilo snášet zimu, čekalo krajně nepříjemné překvapení. Včera jsme zjistili, že laponských -15 stupňů je ve skutečnosti pouze vlahý podzim v porovnání s tím, co přišlo. Když jsem se ráno podívala na předpověď a uviděla -23, nechtělo se mi věřit. Ale stačilo vyjít ven a vše bylo jasné. Zima je tu. FINSKÁ zima.

    Abychom se v tak svěží den nepovalovali doma v teple, rozhodli jsme se vyrazit na výlet do čokoládovny. Už dlouho jsme plánovali Panda toovárnu navštívit, a -23 stupňů bylo zkrátka ideálních. Po necelé hodině cesty s použitím nejrůznějších dopravních prostředků jsme dorazili na místo, abychom zjistili, že na nás čeká obchůdek o rozloze asi 30m čtverečních. Tak jsme alespoň nakoupili pár tun čokolády a lékořice a poseděly si na chodbě až do příjezdu autobusu, který nás dovezl zpět.

    Naštěstí nás večer čekala rozehřátá sauna a vánočí olut (čti pívo), takže se naše omrzliny hladce rozpustily v rozumné a velice racionální dávce alkoholu. K spánku jsme se ukládali s myšlenkou, že zítra se už venku ohřejeme v krásných -16 stupních.

    Jak sladce jsme se mýlili! Ne, tepleji dneska bylo, to jo. -20 už jde přežít. Teda pokud před cestou do školy nezapomenete obléci pod kalhoty ještě teplé punčocháče. Ach, jak já byla svěží! Až se mi z toho při cestě do školy (na kole samořejmě) spustila krev z nosu. Ale aspoň jsem se mohla kochat nádhernou, sluncem zalitou a sněhem pokrytou krajinou. Je super, že je tak krásně, ale… Prostě tam je hodně ale.

    Tak třeba focení. Jak já bych chtěla všechnu tu nádheru fotit! Ale člověk si při takových teplotách dvakrát rozmyslí sundání rukavic, vyndání foťáku, sundání krytky, zapnutí, zoom, cvak cvak cvak, nandání krytky, vypnutí, zandání, zapnutí batohu… Brrrr. Když navíc ještě nemáte punčocháče, končí veškerá sranda. Po příjezdu do Kortepohjy jsem byla trochu nervózní, přestala jsem totiž cítít nohy. Ale to se vám prostě na Erasmu ve Finsku občas stane.


  4. Winter is coming…

    Srpen 16, 2012 by liliam

    Winter is coming… Alespoň takový mám pocit, když sepisuju seznam věcí, které už za tři týdny poletí se mnou do Finska. Výpravu za OPRAVDU teplým oblečením mám za sebou. S ohledem na to, že si svetr balím i k moři, věnovala jsem výběru oblečení značnou až hysterickou pozornost chladnokrevného tvora. Nakonec jsem pár kousků ulovila, nikde mi ale nenabídli to, co jsem v hloubi duše chtěla. Ostatně možná není chyba v prodejcích, ale v mých představách. Nejradši bych totiž zakoupila whole pack á la Ygritte (na obrázku níže), který obsahuje také pihy a zrz přeliv. Jinak totiž dle mého názoru finskou zimu zákonitě nemůžu přežít.

    Zdroj:http://www.scifinow.co.uk

    Abych se pomalu začala adaptovat na půvabnou a něžnou řeč promrzlých Finů, založila jsem zbrusu novou rubriku – Suomalainen päiväkirja. Pod tímto snadno zapamatovatelným dvouslovím se neskrývá žádná postel z IKEA (ta je totiž ze Švědska, víme), anóbrž Finský deník. Další meta mého self kurzu finštiny je napočítat do deseti. Takže… Yksi, kaksi, kolme, neljä, viisi, kuusi, seitsemän, kahdeksan, yhdeksän, kymmenen. Uf.