RSS Feed

Posts Tagged ‘čokoláda’

  1. Tři dny v Basileji plné šneků, grilů a koupajících se barbín.

    Červenec 12, 2013 by Liliam

    Nikdy bych nevěřila, kolik se toho dá za necelé tři dny zvládnout. Už teď se mi to zdá neuvěřitelné, ale minulý víkend jsem strávila ve Švýcarsku. Konečně jsem svou návštěvou poctila zemi čokolády! Celý výlet v tomto ohledu začal nadmíru slibně. Už v letadle nás málem trefil šlak štěstím, když se na konci uličky objevil hostesák s košíčkem. Čeho? No čeho? (more…)


  2. Winter came. Yuppii. Ehm.

    Prosinec 4, 2012 by liliam

    Ještě jsem asi nezažila krásnější zimu, než ve Finsku. Ale má to pár háčků.

    Nás, kteří jsme si mysleli, že Laponsko nás už naučilo snášet zimu, čekalo krajně nepříjemné překvapení. Včera jsme zjistili, že laponských -15 stupňů je ve skutečnosti pouze vlahý podzim v porovnání s tím, co přišlo. Když jsem se ráno podívala na předpověď a uviděla -23, nechtělo se mi věřit. Ale stačilo vyjít ven a vše bylo jasné. Zima je tu. FINSKÁ zima.

    Abychom se v tak svěží den nepovalovali doma v teple, rozhodli jsme se vyrazit na výlet do čokoládovny. Už dlouho jsme plánovali Panda toovárnu navštívit, a -23 stupňů bylo zkrátka ideálních. Po necelé hodině cesty s použitím nejrůznějších dopravních prostředků jsme dorazili na místo, abychom zjistili, že na nás čeká obchůdek o rozloze asi 30m čtverečních. Tak jsme alespoň nakoupili pár tun čokolády a lékořice a poseděly si na chodbě až do příjezdu autobusu, který nás dovezl zpět.

    Naštěstí nás večer čekala rozehřátá sauna a vánočí olut (čti pívo), takže se naše omrzliny hladce rozpustily v rozumné a velice racionální dávce alkoholu. K spánku jsme se ukládali s myšlenkou, že zítra se už venku ohřejeme v krásných -16 stupních.

    Jak sladce jsme se mýlili! Ne, tepleji dneska bylo, to jo. -20 už jde přežít. Teda pokud před cestou do školy nezapomenete obléci pod kalhoty ještě teplé punčocháče. Ach, jak já byla svěží! Až se mi z toho při cestě do školy (na kole samořejmě) spustila krev z nosu. Ale aspoň jsem se mohla kochat nádhernou, sluncem zalitou a sněhem pokrytou krajinou. Je super, že je tak krásně, ale… Prostě tam je hodně ale.

    Tak třeba focení. Jak já bych chtěla všechnu tu nádheru fotit! Ale člověk si při takových teplotách dvakrát rozmyslí sundání rukavic, vyndání foťáku, sundání krytky, zapnutí, zoom, cvak cvak cvak, nandání krytky, vypnutí, zandání, zapnutí batohu… Brrrr. Když navíc ještě nemáte punčocháče, končí veškerá sranda. Po příjezdu do Kortepohjy jsem byla trochu nervózní, přestala jsem totiž cítít nohy. Ale to se vám prostě na Erasmu ve Finsku občas stane.


  3. Oh, sweet sweet Finland!

    Listopad 9, 2012 by liliam

    Jelikož Finsko není jen zemí vodky, ale také ČOKOLÁDY, rozhodla jsem se podělit o pár gurmánských zážitků. Nedávno jsem si dala předsevzetí, že jakmile budu procházet kolem čokoládovny, měla bych okusit alespoň jeden pidi bonbóneček z její nabídky. Kupodivu se mi to docela daří a přemýšlím, že se kromě komiksů dám i na recenzování pralinek.

    Svět je ale malý a o paradoxy v něm není nouze, a proto jsem s údivem musela konstatovat, že jsem si tu smlsla na pralinkách estonskýc, belgických a švédských, ale vůči Finsku mám ještě pořádný dluh. Naštěstí se ke mě donesly zvěsti o čokoládovně v Jyvaskyle, takže projekt je zachráněn.

    Další překážka přišla po chvíli – vždy jsem totiž na pralinku natolik natěšená, že ji nikdy nestihnu obrazově zdokumentovat. Proto jsem se musela uchýlit k drobné krádeži a naštěstí se mi podařilo najít produktová fota většiny mých obětí. Takže začněme!

    CRIOLLO

    Tahle krasavice je opravdovým klenotem. Jakmile jsem ji zahlédla, věděla jsem, že musí být mou. Pan pralinkář mi trochu zkazil radost, když mě opatrně upozorňoval, že tahle čokoláda není moc sladká, tak mi možná nebude chutnat. AAAAARGH!! Chlape! Tak nějak vím, jak chutná hořká čokoláda!! No nic. Přesně TOHLE je totiž správná pralinka. Žádné umělé příchutě, největší zážitek zaručí pomalé rozpuštění na jazyku. Jemná, přírodní, intenzivní, sametovááááá….

    P.S. Na tomto bonbonu se i má drahá polovička naučila, že čokoláda se NEKOUŠE 🙂

     

    SÉDUCTION

    Abych doplnila jednoduchost předchozího zázraku, dopřála jsem si tenhle hřích. Slovy muže: Větší už tam fakt neměli.“ Ne, neměli. Kontrolovala jsem to. Na „Séduction“ mě zaujaly sušené maliny na povrchu, které dodaly čokoládě docela sexy šmrnc. Byla jsem vážně zvědavá, jak mistr pralinkotvořič vyřešl náplň a čekalo mě překvapení. Malinovou pěnu chránil cukrový, ba téměř karamelový obal, jak se ostatně můžete přesvědčit na fotce. Abych se přiznala, bylo to na mě trochu moc. Pěna byla jemně nakyslá, v kombinaci se sladkým obalem poměrně zajímavá, ale po jedné pralince by vás prostě z překyselosladčení v krku pálit nemělo.

    Obě předchozí pralinky jsou made in Belgium, Neuhaus určitě znáte. Doma na ně chodím v Praze do Palladia, takže můžete mé hypotézy ověřit v praxi.

     

    KARL FAZER – RUM FILLING

    Tak a máme tu konečně Fina! Kdo si myslel, že růžová Gejša pochází z Česka, je na omylu, sladká japonka s oříškovým krémem se narodila v mrazivém Finsku. Právě Karl Fazer tady tak trochu vládne čokoládovému průmyslu.

    Já si výjimečně dopřála trochu alkoholu v podobě rumové náplně (krasavec s nápisem Karl Fazer na obrázku), která byla až překvapivě krémová a rumem spíš jen lehounce ovoněná. I když jsem si tuhle pralinku vzala spíše z povinné zvědavosti, velice mě potěšila, protože takhle jemnou čokoládu jsem už dlouho neměla.

     

    THÉ JASMIN

    Společně s Fazerem do mé degustační sady putovala i čokoláda s příchutí jasmínového čaje. Tady opravdu převládla absolutní zvědavost a skepticismus, nakonec se taky ukázalo, že oprávněně. Největším zážitkem byla asi stylově řešená vizuální stránka, ale chuťový skutek utek. Prostě čokoláda. Což za 30 korun zamrzí.

    Dvě pralinky téměř domácí výroby jsem okusila i v Estonsku – povinností byl marcipánový bonbon (věděli jste, že marcipán pochází z Estonska? Já ne.) a doplnila jsem ho limetkovou, divoce vypadající pralinkou, která chutnala ještě divočeji. Až se budete procházet Tallinnem, schálně zajděte do marcipánového muzea, protože… Prostě kdo může říct, že byl v marcipánovém muzeu? Já jo. Tak mrkněte alespoň na pár fotek.

    Ano, opět mumínci! 🙂 A z marcipánu!

    Měli tam i velrybu. Ale za pět éček. Achjo.

     

     

     

     


  4. Kult puťkovosti

    Březen 16, 2010 by liliam

    A je to tu.  Přišlo to dřív, než jsem si myslela, ale tentokrát jsem už prostě nedokázala odolat.

    Na stole mi leží můj první časopis s recepty.

    Bylo to zkrátka silnější než já, snažila jsem se bojovat, ale neměla jsem šanci. Ležel na pultu, titulky hlásající: „Naučte se marcipánová kouzla“ a „Hitparáda čokoládových lahůdek“ a moje ruka už pevně svírala hřbet časopisu. Až do chvíle, kdy jsem se v tramvaji podrobněji zahleděla na titulní stranu, jsem podléhala pouze dětské radosti. Vmu ovšem udělalo přítrž zjištění, že můj úlovek je vydáván jako příloha dámského magazíu, kterému jsem se asi před týdnem otevřeně a velice jízlivě vysmíval, že to s tou image domácí puťky a dokonalé hospodyňky vážně přehání. Polil mě ledový chlad. Nic nebude jako dřív. (more…)