RSS Feed

Štěstí přeje připraveným

Říjen 21 by liliam

Olízl si rozpraskané rty a unavenýma očima zamžoural do slunce. Při představě sněhové kalamity jen posmutněle vzdychl a vrátil se k práci. Už třetí den věnoval výrobě lodi, která mu měla pomoci dostat se z toho zpropadeného ostrova.  Usoudil, že už je načase skoncovat s naivním sněním, že na ostrově opravdu nenajde žádné skryté prázdninové letovisko, jak si zprvu představoval. Došlo mu, že nevydrží přežívat jako vynalézavý Robinson, na rozdíl od něho se totiž dříve živil jako bankovní úředník, a ti nemají moc velký pud sebezáchovy. Musí zmizet dřív, než zešílí. A to nebude trvat dlouho.

„Promiňte?“ ozvalo se mu za zády, až leknutím nadskočil. Už je to tady, pomyslel si, ale zvědavost mu nedala. Pomalu se otočil a naskytl se mu pohled na drobného a očividně nervózního mužíčka v obleku.

„Nemohl byste mi pomoci? Zřejmě jsem se ztratil a sám již nedovedu nalézt cestu zpět na pobřeží, kde kotví naše loď. Eh, velice se omlouvám, mé jméno je sir Henry,“ poznamenal mužík škrobeně, ale zcela přátelsky a natáhl k trosečníkovi ruku.

„Vy jste z Anglie?“ vyhrkl to první, co ho napadlo.

„Ach ano, zajisté, vy také pocházíte odtamtud?“ zamrkal návštěvník a se zájmem si ho prohlížel.

„No jo! Tedy, ano, přesně tak. Samozřejmě, že vám pomů… pomohu, sire, následujte mě,“ vykoktal zmateně a rozběhl se směrem k pláži. Vzrušením nemohl skoro dýchat, vždyť ještě nikdy nepotkal žádného sira! O čem se s ním má bavit? Hlavně aby ho neurazil, nebo neuvedl do rozpaků, to by si nikdy neodpustil. Prodírali se džunglí a on zuřivě přemýšlel, jaké téma hovoru nadhodit. O čem se můžou bavit tak vzdělaní a ušlechtilí lidé?

„ A co je v Anglii nového, stále je premiérem Jonathan Fields? Velmi se zajímám o politiku, víte,“ vyblekotal konečně, a když si uvědomil, že má na sobě jen potrhanou košili omotanou kolem beder, trochu se za svou politickou angažovanost zastyděl.

Po několika desítkách minut, které se mu zdály věčností, konečně dorazili na prosluněnou pláž.

„Zde kotví naše skromná loď!“ rozesmál se sir Henry a ukázal na kolos velikosti raketové základny. Otrhanec vedle něj se neúspěšně pokusil zavřít pusu a zachovat stoický klid. Náhle mu konečně došlo, jaká se mu naskytla příležitost. Nasadil výraz, který za přepážkou vždy sklízel velký úspěch a otočil se na anglického gentlemana.

„Sire Henry, nemohl bych se s vámi svézt? Víte, bohužel jsem se sem dostal pouhou nešťastnou shodou náhod a nemám jaksi zajištěn transport nazpět,“ pronesl jaksi mimo řečí a snažil se zakrýt, jak se mu nadšením klepe celé tělo.

Mužík v obleku se usmál a odvětil: „ To byste ale musel mít palubní lístek, mladíku, naše loď je bohužel plně obsazená.“

Rozhostilo se ticho, které v milisekundě pohltilo celý ostrov. Kdyby se cokoliv pohnulo, svět by se s velkou pravděpodobností zhroutil.

„Aha,“ vyslovil kdosi.

„ To víte, já jsem na to moc malý pán. Ale moc vám děkuji za pomoc! Rád jsem vás poznal!“ Mužík uchopil ruku svého společníka a vděčně s ní zatřásl. Poté se cupitavým krokem vydal směrem k majestátnímu plavidlu.

Stál tam tiše, očima sledoval tečku v obleku vzdalující se pískem. Ozvalo se mohutné zatroubení a loď se dala do pohybu. Na moment se mu zazdálo, že na něj kdosi z paluby mává. Zvedl ruku a zamával taky.

Otočil se a pomalým krokem se vydal zpátky do pralesa. Musí dodělat kánoi.


1 komentář »

  1. Petr napsal:

    Jééé, já čekal, že tomu monarchovi rozmlátí lebku, sebere frak i lístek a odjede si. Hehe.
    Ale člověk má po přečtení víc otázek než to začal číst :)))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *