RSS Feed

Perly sviním

Listopad 16 by liliam

Jedli tiše.

Pan Adams občas znechuceně přejel pohledem po přítomné společnosti. Trpitelsky si povzdychl a začal: „ A kdy plánujete pokračovat ve svých cestách, detektive?“ Šlachovitý muž vzhlédl od jídla a zakuckal se. Hned ale nabyl zpět sebekontrolu a zářivě se usmál.

„Jakmile mě budou někde potřebovat, vyrazím opět do terénu, sire. Ve skutečnosti jsem se chystal právě odjet do Francie, když jsem vás potkal na onom dobročinném večírku, ale nemohl jsem přijít o možnost setkat se s tak skvělými lidmi, jako jste vy a vaše ctěné dámy,“ podotkl bodře a pokynul znuděnému ženskému osazenstvu.

U stolu seděli celkem čtyři. Sir Adams, majitel sídla, vedle něho jeho křehká žena Emily. Na druhé straně stolu trůnila teta Elizabeth ověšená nejrůznějšími třpytivými cetkami, pro které už jí nikdo neřekl jinak než Zlatá Betty. Společnost završoval detektiv O´Brien, jenž využíval pohostinnosti domácího pána již pátým dnem.

„Omluvte mne prosím, musím si odskočit.“ Detektiv si decentně otřel ústa ubrouskem a zmizel za dveřmi.

„Můj bože, ten chlap je tak otravný!“ zalomil pan Adams rukama a obrátil oči v sloup.

„Nestačí, že má továrna krachuje a všichni tu žijeme na dluh, ještě se k nám musí nakvartýrovat tenhle ztroskotanec.“

„To tys ho pozval na večeři, na to nezapomínej,“ poznamenala Emily a zvedla se k odchodu. „Jdu do pokoje, už to tu nevydržím. Užijte si pěkný večer.“ Do jídelny vstoupila služebná.

„Mohu pro vás ještě něco udělat, pane Adamsi?“ zašvitořila a věnovala pánovi domu několik půvabných kmitů dlouhými řasami.

„Připravte mi v pokoji koupel, za chvíli přijdu,“ zavelela překvapivě rázným hlasem Emily, ale služebná se ani nehnula a obdařila svou paní jen znechuceným pohledem.

„Slyšela jste mou manželku,“ popostrčil ji pan Adams.

„Och ano, jistě, jak si přejete,“ rozzářila se dívka a celá červená odběhla pryč. To už se navrátil usměvavý detektiv a než stačil usednout ke stolu, natahoval se pro zákusek. V jídelně se opět rozhostilo ticho.

„Jak často vás přivolávají k případům?“ odvážila se zeptat teta Elizabeth s obavou v hlase.

„Ach, už to není, co to bývalo, ani nevíte, co bych dal za novou záhadu! Cokoli!“ rozvášnil se detektiv, když ho přerušil hysterický ženský křik.

„Zloděj! Krádež! Moje perly po babičce jsou pryč!“ To už do jídelny vběhla lady Emily, rozcuchaná, jen v noční košili. Služebná jí následovala, nezaujatý výraz jí smazal až pohled na sira Adamse.

Detektiv O´Brian se vztyčil a na okamžik se zdálo, že uvnitř muže se odehrává lítý morální boj. Nakonec se však jeho oči vášnivě rozzářily.

„Ha! Nový případ! Slavnostně vám slibuji, že než odbije devátá hodina, viník bude odhalen!“ Všechny hlavy se otočily na nástěnné hodiny. Tři čtvrtě na devět.

Vyhublá postava kriminalisty začala zuřivě přecházet kolem stolu.

„Je jasné, že pachatelem je někdo z tohoto domu, nachází se tedy zde v místnosti. Každý z vás má k loupeži zcela jasný motiv. Ale kdo je ve skutečnosti ukradl? Byl to sir Adams, který je na pokraji krachu, a tak se snížil k odcizení šperku vlastní manželky, jelikož si je jist, že vina nepadne na jeho hlavu? Jak by také mohla, když má v domě ženu posedlou shromažďováním šperků?“

Zlatá Betty si nervózně poposedla a zahleděla se na rudého sira Adamse, jehož klepání nohou rozvibrovalo celou místnost. Detektiv ale pokračoval: „ Nebo nese vinu chudá služebná, která se chtěla lady Emily pomstít za svou neopětovanou lásku k jejímu manželovi? Možná však naopak Emily žárlí na krásnou dívku a snaží se na ni svést podlý zločin.“

O´Brian se zamyšleně drbal na bradě a zdálo se, že geniální mozek pracuje naplno. Všichni na něj hleděli beze slova, jako by si nebyli tak úplně jisti, co se vlastně děje. Náhle jako by vyzáblého muže obklopila aura vítězství.

„Přátelé, rozluštil jsem naši záhadu!“ Zlatá Betty vypadala, že každou chvíli dostane infarkt, sir Adams svůdně mrkal na služebnou, co cudně klopila oči k zemi, a lady Elizabeth se očividně nemohla rozhodnout, zda začít plánovat dřív vraždu manžela, či služky.

Detektiv si však nikoho z nich nevšímal, nacházel se totiž v kriminalistickém opojení z vyřešení případu.

„Ty perly,“ nasadil O´Brian dramatický tón a přejel pohledem všechny přítomné,“… jsem ukradl já!“

Vítězoslavně se rozesmál a na tváři se mu objevil lehce šílenecký výraz. „Geniálně naplánovaný zločin, který odhalil ještě geniálnější detektiv! Pod důmyslnou záminkou odchodu na toaletu jsem se proplížil do ložnice přítomné dámy a z její šperkovnice odhalil kritickou finanční situaci tohoto domu. Vzal jsem to jediné, co za něco stálo a opět se vrátil ke stolu.“

Trochu posmutněle se opět posadil.

„Vy jste vážně cvok,“ poznamenal věcně pan Adams. „Proč jste to sakra udělal?“

„Je to silnější než já, zkrátka jsem neskutečně toužil po novém případu,“ omluvně vysvětloval O´Brian.

„A taky jsem neměl na vlak,“ dodal.

„Tak už ukončeme to divadélko a vraťte mi moje perly,“ přistoupila lady Emily k detektivovi a napřáhla ruku.

„Ale jistě,“ přitakal úslužně zpocený kriminalista a jal se vstávat od stolu. Náhle se však rozeběhl proti oknu a i s perlami v ruce proskočil tříštícím se sklem ven na zahradu. Ochromená společnost již neměla sil na jakoukoli reakci.

„Tak tohle byl vážně ten nejhorší týden v mém životě,“ poznamenala teta Elizabeth.

Když uléhali ke spánku, nikdo z nich si nedokázal vysvětlit, proč se po tak hrozném zážitku nemohou zbavit pocitu štěstí.


Žádné komentáře »

No comments yet.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *