RSS Feed

Jak se mi líbil Koplův komiksový Sherlock

Říjen 28 by Liliam

I když se může zdát, že na podobném prohlášení, jaké najdete v titulku, není ani za mák kontroverze, opak je pravdou.

Všechny obrázky pochází z webu autora: http://www.petrkopl.cz/

Právě díla Petra Kopla totiž i přes jejich silně mainstreamové ladění rozdělují komiksovou scénu na dvě skupiny, které po sobě navzájem s velkou oblibou hází shnilou kybernetickou zeleninu. Jedni jím opovrhují, druzí ho kupují. Druhých je ale výrazně víc, a to první právě nevýslovně štve.

Než ale zmíním, co že mě nakonec dovedlo k neuvěřitelnému stavu zalíbení v Koplově komiksu, uvedu něco málo o něm. Českého autora jsem dlouho přehlížela, možná právě proto, že komiksy opravdu chrlí jako na běžícím pásu, navíc se z mé oblíbené trochu artovské formy značně vymyká. Ale právě proto stálo za to na něj zaměřit oko.

Sáhla jsem po knize Sherlock Holmes: Skandál v Čechách, jelikož jsem zaznamenala na Komiksáriu jistý cvrkot, ale nikdy jsem se nedostala k samotnému přečtení toho, co cvrkot vlastně vyvolává. Díky bohu! Jinak bych totiž přišla o spoustu zábavy.

Petr Kopl se hodně inspiruje Doylem. To je také důvod, proč komiksy vydává tak rychle. Vycucne zkrátka z knihy to nejlepší, co z mistra detektivky vypadlo a překlopí to do komiksu. Ostatně ne každý je také schopen vytvořit opravdu kvalitní scénář a v tomto ohledu právě literární předlohy zkrátka pomáhají. Kopl tak využil pevnou základnu i gagy, které mu předpřipravil někdo jiný (když je autor mrtvý, je to samozřejmě výhoda) a mohl se soustředit na vizuální stránku.

Pozn.: Přečtěte si názvy jednotlivých záložek i abecední odkazy na kartotéce. Brok je další Koplův komiks (Štěky Broka špindíry), Moore vpravo taky pobaví, ve finální verzi pak přibyla i další jména

A tady se dostáváme k další výtce, která na Petrovu hlavu často padá. Ano, nedal si s tím zas takovou práci, jakou mohl. Část obrazů využívá několikrát za sebou, překresluje fotografie a ujíždí mu anatomie postav. Používá křiklavé barvy, které občas působí trochu prvoplánově a lacině. Úroveň propracovanosti jednotlivých panelů se značně liší atd atd.

Všechny tyto námitky jsou pravdivé. Zrovna u Kopla mi to ale vůbec nevadí. Proč? Právě proto, že pokrývá oblast, která v Česku dle mého chybí. Skandál v Čechách je čtivý. Odsýpá. Baví. Vizualita je snadná na pochopení a občas nabízí hříčky a narážky na další díla i komiksovou scénu. Je to zkrátka milé dílko, které přelouskáte, párkrát se usmějete a s klidným srdcem na něj zapomenete. Zatímco v Česku potřebuje každý autor vytvořit dalšího Sandmana, což je ovšem nemožné. A proto možná moc českých komiksů nevychází.

Díla Petra Kopla vychází často a lidé si je kupují (ostatně právě Skandál v Čechách si čtenáři zvolili za nejlepší komiks roku 2013). Formou i laděním by se komiksy hodily spíše do časopisu pro mládež, než do komiksové knihy. A v tom případě by si na autora nikdo hubu neotevřel. Negativní ohlasy mě překvapily, jelikož jsem nečekala, že by to někomu opravdu stálo za to. Českých autorů je málo a náznak závisti a odporu ke konkurenci mě zaskočila.

 

Ve výsledku se zdá, že Kopl vadí hlavně dalším komiksovým autorům, nebo zkrátka lidem, kteří jsou umělecky vzdělaní. Běžné masové publikum ale komiksy podobného typu vítá. A já je chápu. Ostatně na Koplův komiks fanoušek víc než rok nečeká. Na další díl Nikkarinovy 130 už čekáme… No, ale nic.

Petr Kopl zkrátka tvoří pro čtenáře i mimo komiksovou scénu, tvoří onen pověstný český trochu béčkový mainstream, ale dělá to s nadšením, vtipem a snahou. A to se mi líbí.


Žádné komentáře »

No comments yet.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *