RSS Feed

Diktát romance

Prosinec 26 by liliam

Poznali se v tanečních. Jako jediný z chlapců měl bílé rukavičky a při pánské volence se jí snad gentlemansky uklonil. Hned jí bylo jasné, že se právě setkala se svou první láskou. Při pomalém waltzu spolu probrali snad vše, co měla ráda – Jane Austenovou, vyšívání i zodpovědnou výchovu mladších sourozenců. Byl zkrátka dokonalý, a co bylo ještě podivnější, on si zřejmě to samé myslel i o ní. Sandra byla šťastná.

Dva měsíce uběhly jako voda a Sandra s galantním Michalem trávila každou volnou chvilku. Dnes byla však nervózní, někde hluboko cítila, že se stane něco velkého. Něco, co je s Michalem spojí navždy. Michal se Sandře zadíval do očí a promluvil: „Myslím, že bychom náš vztah měli posunout na novou úroveň.“ Zatajila dech.

„Ano, souhlasím, už je čas,“ zašeptala Sandra a tváře jí znachověly dívčím studem. Michal rozechvěle natáhl ruku a uchopil do ní Sandřinu drobnou dlaň. Dívka se zachvěla vzrušením. Tak takové to je, držet se s někým za ruku, pomyslela si. Teď už spolu budeme navždy! Ale první láska je přece vždycky… S výčitkami svědomí si vzpomněla na rodiče. Zdálo se, že Michal přemýšlí o tom samém.

„Musím poznat tvé rodiče a představit se jim,“ zavelel rázně. „Myslíš, že jim nebude vadit… Však víš co,“ podíval se na Sandru.

„Ale prosím tě, žijeme přece v 21. století!“ odvětila rozhodně Sandra a zamyslela se.

 

Vlasta poslední dobou své dceři nerozuměla. Neustále se utěšovala, že je to jen puberta a může být ráda, že Sandra nefetuje nebo netráví veškerý svůj čas u počítače. Naopak. Neustále běhala venku se svou „první láskou“, kterou se před matkou snažila utajit tak vehementně, že se s ní nevědomky chlubila v každé druhé větě. Trochu se jí příčilo, co po ní její dcera chtěla, ale co by pro svou milovanou Sandru neudělala.

Otevřela dveře a jediné co uviděla, byl obří pugét květin. Zamrkala, jak jí pylová vlna zaútočila na sítnici, ale stihla ještě zmateně vykoktat pozdrav. Za gerberovou zdí se skrýval chlapec oblečený do formálního obleku. Vystřihl Vlastě galantní poklonu, takže na chvíli skryl hluboké kaštanové oči a čokoládově tmavou pleť. Sandřinu maminku píchlo u srdce. Jak ona vždycky toužila randit s černochem!

„Dobrý večer, paní Šafaříková, to je pro vás,“ vecpal Michal květinu do rukou zasněné ženy, a kdyby mohl, byl by rudý až za ušima. Chvíli ještě stál na prahu, když se Vlasta vzpamatovala.

„Pojďte dál, prosím,“ vyzvala hosta a s očividnou nevolí nasadila vážnou tvář. Michal se usadil v obýváku, kde už na něj čekala nervózní Sandra. Chlapec si bázlivě prohlížel muže, který zachmuřeně seděl v křesle a házel na svou dceru nesouhlasné pohledy. Michal ztuhl, ale nakonec se odvážil přednést svou připravenou řeč.

„Vážený pane Šafaříku, paní Šafaříková. Jmenuji se Michal Ubukatonga a rád bych se vám tímto představil. Zároveň bych vám rád oznámil, že se vídám s vaší dcerou Sandrou a jsme do sebe velice zamilovaní.“ Odkašlal si a posadil se zpět na pohovku. Vlasta potlačila přihlouplý úsměv a bezradně se obrátila na svého manžela. Ten však jen zabručel.

„Tady já bejt nemusim,“ odvětil a odešel z pokoje.

Sandřina matka s námahou stáhla obličejové svaly do přísné masky. Nadechla se.

„ V žádném případě nedopustím, aby moje dcera navazovala milostný vztah s někým, jako jste vy, pane Ubukatongo. Myslím, že by pro Sandru bylo lepší, kdyby si našla někoho národnostně bližšího, než jste vy. Doufám, že vaše společné schůzky co nejdříve skončí,“ uzavřela svůj proslov Vlasta a nešťastně se podívala na svou dceru. Ta jen neznatelně přikývla.

Michal byl zdrcený. Obrátil se na svou milovanou Sandru, která vypadala, že se každou chvíli rozpláče. Chtěl ji chytit za ruku, ale ona se odtáhla.

„Promiň, ale rodiče se vyjádřili jasně, náš vztah musí skončit,“ zašeptala.

„Jistě, chápu to, rodiče jsou nezpochybnitelná autorita, jistě tomu rozumí víc, než my dva…“ snažil se Michal vysvětlit sám sobě situaci, která právě nastala.

„Ale co kdyby… Žijeme přece v 21. století, Sandro… Nemohli bychom… I přes přání rodičů…“ obrátil se s němou prosbou na Sandru. Zavrtěla hlavou.

Otočil se na podpatku a vyběhl z bytu. Ani zabouchnuté vchodové dveře však nezakryly bolestný vzlyk, který se na schodech vydral mladíkovi z hrdla.

Vlasta vyčerpaně spadla na pohovku. Sandra se nahlas rozeštkala a po tvářích se jí začaly kutálet slzy. Její matka ji nechápavě sledovala.

„Co se děje? Vždyť jsi mě o to sama požádala,“ ptala se zmateně. Mezitím se vrátil do pokoje i otec.

„Tak co, už jste ten tyjátr ukončily? Tohle jsi, Sandro, vážně přehnala. Chudák kluk. A takovej sympaťák. Já váš ženský prostě nikdy nepochopím.“

Sandra mezi hysterickými vzlyky stihla vykoktat jen: „Já věděla, že moje první láska bude nešťastná!“


1 komentář »

  1. Draon napsal:

    Výborný 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *