RSS Feed

Další fáze aneb proč je alopecie super

Říjen 10 by Liliam

Jsou to už skoro čtyři měsíce, co jsem slyšela diagnózu: alopecie. Upřímně můžu říct, že během tohoto krátkého času jsem zažila takový psychický posun, jaký bych si ještě před půl rokem nedovedla ani představit. Nejvíc se totiž naučíš během války. A alopecie je válkou, ve které proti tobě stojí tvoje tělo i podvědomí.

Za tu krátkou dobu jsem toho stihla hrozně moc. Tak třeba…

  • Odebrání vzorků kůže z hlavy, aby bylo možné zjistit, zda mi v kůži zůstaly vlasové folikuly
    • Dobrá zpráva, jsou tam, a čekají! Jen nikdo netuší, na jak dlouho si ten voraz daly
  • Naučila jsem se vázat si šátek poslepu
  • Oběhla jsem VŠECHNY svoje doktory (takový milý reunion), aby mi potvrdili, že jsem 100% zdravá
    • A skutečně jsem!
  • Zánět se mi rozšířil do celého těla, s čímž souvisí spousta dalších zábavných věcí:
    • Každé ráno mám teď půlhodinu kreslení, kdy se snažím vytvořit alespoň trochu přijatelnou maketu mých chybějících obočí
    • Snažím si tolik neužívat fakt, že mám dokonale hladké nohy a žiletce se už jen hlasitě směju pokaždé, když ji zahlédnu, jak se bez užitku válí v poličce

 

Zkrátka a jednoduše: Jsem teď asi nejfuturističtější stvoření, které znáte, vypadám totiž jako Neo, když vypadl ze své kóje plné slizu (jen bez slizu a trubek, zmatená bývám podobně).

 

Tak takhle vypadám každé ráno. Keanu se mi vždycky líbil, ale že si jednou budeme až tak podobní, jsem vážně netušila.

Ano, tyhle věci jsou docela otrava, zároveň jsem si ale uvědomila, jak jsem se během oné doby psychicky posunula. Ušetřila jsem tak za cestu do dalekých zemí za poznáním sebe sama, alopecie vás totiž velmi rychle donutí smířit se se sebou takovým, jaký jste.

Vždycky jsem měla problémy se sebevědomím, takže jakmile mě opustily vlasy, byla to jako pořádná rána pod pás. První měsíc byl krušný, teď už si to ale tolik neuvědomuju. Když na mě někdo civí, prostě pořádně zvednu bradu a vyzvu ho na oční souboj. Když náhodou narazím na svou fotku z doby před nemocí, vidím se úplně jinýma očima.

Navíc s alopecií se nepojí jen ty otravné věci, ráda bych poukázala na několik bodů, které si vlastně docela dost užívám:

1.       Nikde nejsou žádné vlasy!

V koberci nejsou žádné vlasy!

V odpadu ve sprše nejsou žádné vlasy!

V hřebenu nejsou žádné vlasy!

Na oblečení nejsou žádné vlasy!

2.       Lépe poznávám své přátele

Tenhle bod mě překvapil asi nejvíc. Když vy sdílíte složité období, v mém případě alopecii, spoustu z mých přátel se mi svěřilo s tím jejich. Takhle jsem zjistila, že téměř každý si prošel závažnou nemocí, nebo zdravotní komplikací. Spoustu z nich jí třeba prochází právě teď. Jen neměli důvod, nebo se zkrátka báli se s jejich stavem svěřit. To mi pomohlo zjistit, že v tom nejsem sama a dějou se mnohem horší věci než to, že vás opustí vlasy a obočí.

3.       Nová superschopnost

S mou první parukou přišla i nová schopnost – odhalit jiné paruky na první pohled. Člověk by se až divil, kolik lidí paruky nosí. A musím se přiznat, když někoho takového potkám, ihned mám pocit, jako bych k němu měla blíž a měli bychom se alespoň pozdravit.

 

Sečteno a podrtženo, je mi vlastně fajn, i když občas to na mě přece jen padne. Momentálně mám ale vytyčený velký cíl – odvážit se občas odhodit paruku nebo šátek a odhalit mou krásnou lesklou hlavu veřejnosti. První krok už mám za sebou – pomohl mi k němu kolega na firemním večírku, když mě přemluvil, ať se na chvíli paruky vzdám („nahoře bez“ pro mě rázem získává zcela nový rozměr) a rovnou mu i půjčím svoje vlasy na fotku ve fotokoutku. (Díky, jestli si tohle čte!)

dsc_0911

 


Žádné komentáře »

No comments yet.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *