RSS Feed

‘Všehochuť’ Category

  1. Člověče, pohni se, než bude pozdě!

    Duben 11, 2010 by liliam

    I když se moje škola nachází v poměrně došlapné vzdálenosti, jezdím zásadně tramvají. Na jednu stranu proto, abych si mohla přispat, dalším důvodem je bolestný fakt, že jsem prostě líná. A protože se během těch nekonečných dvaceti minut neskutečně nudím a v duchu si stěžuju, kolik času právě promrhávám, okukuju letáky a reklamy. V poslední době mě zaujala hlavně jedna, kde tučný nápis hlásá: „Člověče, pohni se, než bude pozdě!“ Po prvním přečtení jsem se jen uchichtla a zanadávala si na nepohodlí tramvají, ale když jsem se s letákem setkala podruhé, začalo mi to vrtat hlavou. Plakátek patřil Klubu českých turistů a lákal k podvečerním pochodům Prahou. Nepřímo mě donutil vzpomenout na doby, kdy jsme s rodiči vyráželi na dlouhé výlety, batohy plné namazaných chlebů, v rukou plechovky barvy na obnovování turistických značek. To byly časy.

    Člověk je tvor vynalézavý a chůze ho nebaví, proto se jí snaží velice důmyslně vyhnout, a to nejroztodivnějšími způsoby. Lidem totiž nevoní jakýkoli pohyb. Dříve byl největším nepřítelem běh, u kterého jsme se notně zadýchali a zapotili, takže všichni chápeme, že v našem životě zkrátka neměl místo. Sbohem a šáteček. Novým ničitelem pohodlí je dnes chůze, která překvapivě hbitě vystřídala svou rychlejší sestru. Zbytečné kroky nám ukrátí vynálezy od výtahu až po televizní ovladač, tak proč dobrovolně chodit, ještě k tomu po Praze? Možná proto, že poklidná vycházka je pro mnohé z nás jediným sportem, který se ještě dá jakž takž překousnout.

    Na druhou stranu, už ve starověku patřila výsada nepohybovat se jen těm nejvznešenějším a nejváženějším. Když se vládcům zachtělo někam cestovat, stačilo písknout a přiklusala četa s nosítky. To je pak panečku příjemný výlet, ne jako pěší pochod Prahou! To kdyby se jednalo o auto výlet, to by byla jiná. To je sport pro moderního člověka! Ovšem výzva klubu turistů zní celkem výhružně, vyvolává iluzi blížícího se konce světa nebo zkázy lidstva, a tak i sebestředný motorista zaváhá a se slzou v oku vzpomene na dobu, kdy se na výlety chodilo a ne jezdilo. Na dobu, kdy se k televizi muselo dojít, kdy se batolata učila chodit na zemi a ne ve speciálním chodítku. Možná právě tuto dávno vyšumělou rovinu chůze chtějí turisté připomenout.

    On už sám výraz „turista“ s průběhem let mění svůj význam. Dnes nás v první chvíli napadne spíš zahraniční návštěvník, který se přijel podívat na památky, spíš než člověk, co podniká dlouhé výlety a túry po přírodě. Svazy turistů pomalu zanikají, jejich zlatá éra už je nenávratně pryč. Není to ale škoda?

    Tak proč jednou místo psaní e-mailů nezajít za přáteli, které jsme dlouho neviděli, nebo se pomalu neprojít tou starou známou stověžatou Prahou přesvědčit se, že tam ta stovka věží pořád ještě stojí? Podvědomě se totiž bojím dne, kdy mi na můj e-mail přijde leták: „Člověče, vylez z bytu, než bude pozdě!“


  2. Pan Kaplan má stále třídu rád, aneb když Američané mluví česky

    Březen 10, 2010 by liliam

    V České republice se dlouhodobě pohybuje na půl milionu cizinců a mnozí z nich zde už i pár let žijí. Když každé ráno nastupuji do tramvaje a mířím do školy, mívám neodbytný pocit, že cizinci začínají pomalu převažovat nad česky mluvícími obyvateli.  Praze vládne ruština, angličtina, vietnamština a nespočet dalších jazyků. Občas však potkáte někoho, kdo se opravdu snaží pochopit naši kulturu a začlenit se mezi pravé Čechy.

    Vcházím do temného průchodu sešlého domu, míjím popelnice a procházím dvorem. Za těžkými dveřmi sedí sympatická paní středního věku, která mě vesele navede do správné místnosti. Tam u velkého stolu sedí osamocená dívka. Zvedá hlavu od papírů a anglicky se mě ptá: „Taky budeš chodit na kurz češtiny?“ (more…)