RSS Feed

‘Všehochuť’ Category

  1. Nový obraz do bytu aneb zase hřeším

    Listopad 27, 2017 by Liliam

    Já vím, já vím, už mám album… Ale když mě ty fotky z Islandu tak dostávají! Navíc se zase objevila úžasná nabídka od Saal Digital a jsem prostě slabá. Rozhodla jsem, že obraz bude skvělý první doplněk do nového bytu, kam se budu brzy stěhovat, a nechtěla jsem ponechat nic náhodě, takže ještě před objednávkou jsem se vrhla do světa online mock upů.

    (more…)


  2. Jak jsem zjistila, že svět bez make-upu je sci-fi

    Leden 26, 2015 by Liliam

    Dostala jsem se k tomu náhodou. Stačilo kliknout na článek o chlápkovi, který se rozhodl po sedm dní líčit. Ha! To je zábava, ne?

    Ale v souvisejících článcích se mi objevilo něco jiného. Výzva, kterou přijala žena. A to, že se celých 7 dní líčit vůbec nebude. Ze zvyku jsem klikla, možná proto, abych se mrkla na fotku s/bez. Jakmile jsem ale narazila na následující větu, došlo mi, že to taková sranda nebude.

    „Make-up jsem nosila víceméně každý den svého života od doby, kdy mi bylo 12 let.“ (more…)


  3. Medúzky #8

    Leden 4, 2015 by Liliam


  4. Jak jsem chtěla pochopit muže

    Duben 15, 2014 by Liliam

    Vždycky jsem měla pocit, že chlapům rozumím.

    Vždycky mi byli způsobem přemýšlení a jednání mnohem bližší, než ženské osazenstvo světa.

    Vždycky jsem měla podobné zájmy, jako kluci.

    Jakmile ale začne být řeč o něčem jiném, než o  komiksech, počítačových hrách či fantasy, jsem v háji.

    Hehe. Vždycky jsem byla podezřívavá vůči zaručeným návodům, jak muže pochopit. Většinou totiž byly autorkami ženy. Na tom něco nehraje, ne?

    Před pár týdny jsem na jednu takovou publikaci ale skutečně narazila. A jen tak z hecu jsem si řekla, že je možná čas této hrozbě lidstva čelit čelem. A tak jsem se do toho dala.

    (more…)


  5. Jak jsem se srazila s arcikňourem

    Březen 23, 2014 by Liliam

    Měla to být obyčejná procházka. To mě ale mohlo varovat.

    Nevím jak vy, ale kdykoli mám pocit, že mám všechno pod kontrolou, jsem duševně vyrovnaná a dokonale vypořádaná se světem a vším, co mě může potkat… Můžu si být jistá, že už na mě někde číhá kapitální arcikňour. (Vydržte, pochopíte.) (more…)


  6. Movie tips from my Eramsus friends. Get inspired!

    Únor 15, 2013 by liliam

    Během doby, kdy jsem si užívala Finského podnebí, jsem se rozhodla udělat menší filmový projekt. Chtěla jsem vám nabídnout pár tipů na dobré filmy, a tak jsem poprosila své zahraniční přátele o pomoc. Chtěla jsem, aby doporučili jeden snímek z jejich rodné země, a to přímo ten, který považují za NEJLEPŠÍ. Takže díky nim a jejich ochotě si teď můžete užít seznam těch nejlepších filmů z Německa, Francie, Kanady, USA nebo Holandska.

    Užijte si to!

    During my stay in Finland, I asked my friends for a little help. I was thinking about doing a small article with tips for good movies and I wanted to know, which movies would they recommend to you. But!

    I also wanted to make it a little bit different, so I asked only people from different countries. The movies had to be also from their home country. So there is the list of tips for the best films from Germany, Lithuania, Canada, USA, France or Holland.

    Enjoy! (more…)


  7. Jak se nalít s Hemingwayem

    Únor 6, 2013 by liliam

    Dneska trochu vybočím ze svých zajetých kategorií a pomyslně vytvořím i jednu novou. Pracovní název by mohl znít „Na dně skleničky“. Člověk si občas musí trochu dopřát, a tak jsme vyrazili potěšit naše alkoholové buňky do pražského baru Hemigway. Znali jsme ho pouze z mýtů a legend, a možná proto jsme museli přejít třikrát kolem výlohy, než jsme si tento bar zasloužili najít.

    Ale rovnou k věci. Do lístku, kde 150ml drinku stálo přibližně jako luxusní oběd v naší domovině, jsme se zahleděli s chutí, já dokonce nechala doma svou lakotu a jala jsem se směle objednávat. Musím říct, stálo to za to. Mrkněte, co nám starostlivý číšník naservíroval.

    (more…)


  8. Z másla Rambem za 30 dní? I want to be shredded!

    Říjen 15, 2012 by liliam

    Původně jsem neměla v plánu zanášet můj silně umělecký a vysoko úrovňový blog pro pár intelektuálů články tohoto typu. Bohužel jsem zjistila, že zas takový intelektuál nejsem a pro výzvu v podobě níže zmíněného 30 Day Shred se mi výjimečně podařilo docela nadchnout.

    O co jde?

    Když jsem odjížděla do Finska s myšlenkou, že se domů vrátím až za celé čtyři měsíce, měla jsem chuť za tu dobu něco změnit. A jelikož už dlouho toužím po tom začít se trochu pravidelně hýbat a konečně dosáhnout mého celoživotního snu (svalůůůů!!!), odhodlala jsem se dostát dlouholetým slibům.

    Jako nejsympatičtější se mi nakonec jevil 30 Day Shred od slavné Jillian Michaels. Cviky jsou jednoduché, střídá aerobní fázi s posilovací, takže povinných 20 minut denně uteče jako voda.

    Cvičení je rozdělené do tří levelů, kdy každý z nich zabere 10 dní. Mě dnes čeká den pátý a světe div se, zatím se mi daří neulejvat. I když na druhou stranu musím přiznat, že úplná lábuž to taky není. Během prvních dvou dnů jsem se v duchu uchichtávala, jak to jde stále líp a líp. Třetí a čtvrtý den mě už smích přešel, nožky už trochu protestovaly, ruce naštěstí docela drží, to ale jen díky tomu, že místo činek používám pleťovou vodu a tělové mléko:)

    Abych učinila svému těšení na výsledky zadost, rozhodla jsem se zjistit i svoje míry před a po. Trochu improvizované finské bydlení však nenabízí možnost měření pomocí metrických jednotek, musela jsem proto zapojit svou neutuchající kreativitu. Provázek! Stačilo obmotat, ustřihnout a uložit. Ve skutečnosti je to ještě trochu děsivější, než sledovat výsledná čísla, takhle mi totiž obvod zadku, pasu i břicha visí přímo před očima.

    Pokusila jsem se vytvořit i nějaké „před“ fotky, ale ty zveřejním až ve chvíli, kdy se začne objevovat nějaký rozdíl:) Tak hurá do toho! Přidá se ke mě někdo?:)

    P. S. Abyste si mohli užít malou aktualitu z Finska: Už tu máme první sníh!!

    Bohužel ale jen kolem zimní arény:))


  9. Poltiho recept na nudu

    Duben 30, 2011 by liliam

    Každému se to občas stane. Napíšete povídku, o které jste přesvědčeni, že je unikátem. Ještě nikoho před vámi nemohla napadnout tak výborná dramatická situace zakončená šokujícím vyvrcholením a pichlavým závěrem. Jste prostě skvělí, přicházejí další a další revoluční nápady a kariéra spisovatele, kterému bude publikum trhat ruce, je nezpochybnitelná. Ovšem stačí se omylem podívat na televizní film, otevřít knihu nebo rozkliknout internetovou stránku a na hlavu se vám zřítí kovadlina. Nejste geniální, váš nápad nový nebyl a když se na to podíváte z odstupu, vlastně jste už viděli podobných opičáren docela dost. Proč ale ztrácet naději, vždyť situací, které se dají použít pro výstavbu zajímavého příběhu jsou miliony. To by v tom byl čert abyste z mozku nevyškrábali něco převratného a světu neznámého.

    Omyl.

    Nikdy se nevzdávající oportunisté, zacpěte si oči. Dramatických situací nejsou ani miliony, ani stovky. Je jich 36.

    Francouzský spisovatel Georges Polti jednou neměl co dělat. Nudil se docela dost, a tak se rozhodl udělat rozbor všech antických děl, francouzských klasiků a k tomu ještě pár stovek knih spisovatelů, kteří si dovolili své romány napsat jinak než ve francouzštině.  Závěr byl jasný a stejný jako u jeho předchůdce – Carla Gozziho, kterým se v receptu proti nudě nechal inspirovat. Dramatických situací je celých – 36. Část literátů a dramatiků se cítila lehce zaskočena a místy i zahanbena, a proto se několik odvážlivců pokusilo dojít k číslu trochu podobnějšímu nekonečnu. Většinou se však nedostali ani k oné třicet šestce.

    Vidíte, jak málo stačí, abyste obsáhli vše, co bylo kdy napsáno? Přečíst si seznam třiceti šesti zápletek. I já jsem byla v první chvíli zaskočena, hned v druhé se mi nad hlavou však místo kovadliny zjevila – alespoň pro mě milejší – žárovka. A tady už začíná zjevovat můj plán. 36 situací – 36 povídek. Ráda bych napsala ještě něco jako 36 dní, ale to by mi asi hanbou upadly prsty. Proto zatím nechávám kolonku čas prázdnou, pouze s příslibem, že do budoucna by se mohla ustálit na týdnu.

    Tak jest.

    Pokud by se chtěl někdo připojit, ráda poskytnu publikační prostor i jemu.

    A já jdu realizovat.


  10. Hit the road

    Září 14, 2010 by liliam

    Upíral oči na rozpraskaný asfalt silnice. I když se právě probudil, nemohl odtrhnout pohled. Prohlížel si Richarda, který ležel na bíle olemované krajnici. Nebo spíš to, co z něho zbylo. Vlastně ho neznal příliš dlouho, putovali společně pouhopouhý den, ale i ten připadal Sigfriedovi jako věčnost. Richard se za těch 24 hodin stal vlastně jeho jediným a nejlepším přítelem. Odvážil se přiblížit k hromádce pozůstatků a na chvíli se zamyslel. Obezřetně se rozhlédl, ale skrz rozechvělý horký vzduch nad vozovkou nikoho nezahlédl. Ne, na cestě je sice dlouho, ale zas takový hlad nemá. A přece jen nebude jako ti ostatní. Ti se už na jeho příteli zřejmě vyřádili v noci, když Sigfried klidně spal kousek dál v suché trávě. V duchu poděkoval za skvělé maskování a odvrátil pohled od mrtvoly. Je to sice nadmíru smutné a nepříjemné, ale bude muset ve své pout pokračovat co nejdříve a opět sám.

    Jen co se probudil, znovu pocítil tu nepopsatelnou únavu. Stěží se vlekl a nemohl se zbavit lepivého pocitu všudypřítomné žízně. Už pěkně dlouho nezapršelo a ani teď se po nebi neproháněl sebemenší mráček. Krásné počasí nás zřejmě bude ještě chvíli provázet, pomyslel si. Slunce nad jeho hlavou jako by ho provázelo, kam se hnul. S jistou nadějí v očích se otočil, aby zjistil, jakou vzdálenost už dnes zvládl ujít. Pět metrů. To je slušné, oproti včerejšku rozhodně úspěch, jen tak dál. Na horizontu zahlédl stíny svých mlčenlivých společníků, kteří si zřejmě brousili zuby na zbytky jeho přítele. Odvrátil zrak a pokusil se zrychlit tempo.

    Čas od času ho na jeho cestě přepadla přemýšlivá nálada. Dumal nad cílem své cesty, smyslem bytí a podobných nesmyslech.  Jako by nebylo důležitější starat se spíš o to, co musí dnes udělat, aby zítra mohl pokračovat v putování. Dnes ho nutkání přemýšlet pronásledovalo dvojnásob, zřejmě kvůli tomu rannímu incidentu s mrtvolou. Každodenní rutinu až doteď bral poněkud apaticky, samozřejmě a nijak ho nevzrušoval zažitý rituál. Stejně jako Richarda. Ale stačilo jen několik vteřin a doplatil na to. Sigfried se zachmuřil. Sám sebe ujišťoval, že příteli pomoci nemohl… Určitě ho dostali ONI, ti, kteří jdou po všech, jako je on a Richard. Byli však příliš rychlí i na to, aby si je dokázali jen lépe prohlédnout. Nebylo obrany. Snad jen slézt ze silnice. A Bůh ví proč, ale to se Sigfriedovi moc nechtělo.

    Na silnici minul ještě několik nešťastníků, kteří v noci dopadli jako jeho přítel.  Pokaždé trošku zaváhal, ale nakonec se bez zastávek doplazil k jednomu z mála stinných míst. Vyčerpaně sledoval okolí. Vedro ho vysávalo. Cítil se pořád menší a menší, nutně potřeboval déšť. Už se nedokázal moc hýbat a i když mu v hlavě pořád vládla myšlenka na pokračování v cestě, už si nebyl jistý, zda dokáže rozpohybovat ztuhlé tělo. Ještě jeden horký suchý den a zemře. S prozřením ho náhle přepadla i bezmoc, hysterie. Vždyť nebude moct pokračovat dál! Nedokončí svou cestu! Roztřásl se po celém těle, sbalil se do klubíčka. Po chvíli vyčerpáním usnul.

    Probudilo ho pleskání kapek. Rozespale se rozhlédl a ucítil, jak se mu celým tělem rozlévá nová energie. Zaposlouchal se do dešťové symfonie, málem se začal kývat do rytmu průtrže. Tak se toho dožil! Teď už bude všechno v pořádku. Protáhl se do dálky, až si sám připadal větší než kdykoli dřív. Měl chuť co nejrychleji vyrazit, měl tolik síly, kterou mohl využít na své cestě! Vždyť za tou zatáčkou určitě najde to, co všichni hledají! Rozhlédl se, aby zjistil, zda ho někdo dohání. V proudech vody brzy rozlišil, že se skutečně někdo přibližuje. Sigfriedovi přeběhl mráz po zádech. Vášnivý impuls dorazil až do jeho mozku a on si uvědomil, co právě teď a tady chce. Jen zjistit, zda se blíží muž, nebo žena. Chvíli se usilovně snažil zaostřit na přicházejícího, ale brzy to vzdal. Nehodlal se omezovat nějakým bezvýznamným pohlavím. Koho to zajímá? Však si vždycky poradil. Svět přece patří jemu! Sigfried vytáhl tykadla, aby viděl co nejdál a vyplazil se vstříc své nekonečné cestě bez cíle.