RSS Feed

‘Povídky a drobnůstky’ Category

  1. Ano, opravdu ještě píšu.

    Prosinec 1, 2013 by Liliam

    Konečně jsem ji dopsala. Tedy alespoň první část. Kdysi mi kdosi nadhodil téma – láska v Praze. Přemýšlela jsem nad tím dlouho, dumala jsem, co Praha znamená pro mě a jak vnímám lásku jako takovou. Celý koncept se několikrát pozměnil a všichni asi víte, jak ze srdce nenávidím romanťárny. Tohle je romanťárna jak poleno. Přesně taková, jakou jsem ji chtěla. Za tu dobu, co jsem tuhle povídku psala se toho spoustu změnilo. A tak jsem moc ráda, že se mi ji nakonec přece jen podařilo dokončit.

    Pokud inspirace dá, přijde i druhá část. A pak to teprve začne dávat smysl:) (more…)


  2. Diktát romance

    Prosinec 26, 2011 by liliam

    Poznali se v tanečních. Jako jediný z chlapců měl bílé rukavičky a při pánské volence se jí snad gentlemansky uklonil. (more…)


  3. Bůh, Písmo, to, co neumím vysvětlit

    Prosinec 24, 2011 by liliam

    Mlčky zírám do tančících plamenů a vzpomínám na domov. Zrovna dnes se mi opravdu stýská. U ohně sedíme jen dva, já a Filip. Ve skutečnosti to žádný Filip není, ale jeho jméno je tak složité, že ho téměř nedokážu vyslovit. Tak mu říkám Filipe. (more…)


  4. Policajti nosí smůlu

    Prosinec 23, 2011 by liliam

    „Jedenáct!“

    „To není fér, šéfe, vy už to máte vypozorovaný, že tady jezděj samý červený.“ (more…)


  5. .2.

    Prosinec 22, 2011 by liliam

    Každý občas přetáhne

    Dveře se s pořádným prásknutím zabouchnou přesně, jak jsem chtěl. Rychle si lehnu na koberec a přitisknu ucho k zemi. Zase chce jít pryč a nechat mě tu jen s babičkou. Už toho mám plný zuby. Zespoda se ozývá mámin křik, babička se snaží mluvit klidně, ale taky už jí to moc nejde.

    (more…)


  6. Perly sviním

    Listopad 16, 2011 by liliam

    Jedli tiše.

    Pan Adams občas znechuceně přejel pohledem po přítomné společnosti. Trpitelsky si povzdychl a začal: „ A kdy plánujete pokračovat ve svých cestách, detektive?“ Šlachovitý muž vzhlédl od jídla a zakuckal se. Hned ale nabyl zpět sebekontrolu a zářivě se usmál.

    „Jakmile mě budou někde potřebovat, vyrazím opět do terénu, sire. Ve skutečnosti jsem se chystal právě odjet do Francie, když jsem vás potkal na onom dobročinném večírku, ale nemohl jsem přijít o možnost setkat se s tak skvělými lidmi, jako jste vy a vaše ctěné dámy,“ podotkl bodře a pokynul znuděnému ženskému osazenstvu.

    U stolu seděli celkem čtyři. Sir Adams, majitel sídla, vedle něho jeho křehká žena Emily. Na druhé straně stolu trůnila teta Elizabeth ověšená nejrůznějšími třpytivými cetkami, pro které už jí nikdo neřekl jinak než Zlatá Betty. Společnost završoval detektiv O´Brien, jenž využíval pohostinnosti domácího pána již pátým dnem.

    „Omluvte mne prosím, musím si odskočit.“ Detektiv si decentně otřel ústa ubrouskem a zmizel za dveřmi.

    „Můj bože, ten chlap je tak otravný!“ zalomil pan Adams rukama a obrátil oči v sloup.

    „Nestačí, že má továrna krachuje a všichni tu žijeme na dluh, ještě se k nám musí nakvartýrovat tenhle ztroskotanec.“

    „To tys ho pozval na večeři, na to nezapomínej,“ poznamenala Emily a zvedla se k odchodu. „Jdu do pokoje, už to tu nevydržím. Užijte si pěkný večer.“ Do jídelny vstoupila služebná.

    „Mohu pro vás ještě něco udělat, pane Adamsi?“ zašvitořila a věnovala pánovi domu několik půvabných kmitů dlouhými řasami.

    „Připravte mi v pokoji koupel, za chvíli přijdu,“ zavelela překvapivě rázným hlasem Emily, ale služebná se ani nehnula a obdařila svou paní jen znechuceným pohledem.

    „Slyšela jste mou manželku,“ popostrčil ji pan Adams.

    „Och ano, jistě, jak si přejete,“ rozzářila se dívka a celá červená odběhla pryč. To už se navrátil usměvavý detektiv a než stačil usednout ke stolu, natahoval se pro zákusek. V jídelně se opět rozhostilo ticho.

    „Jak často vás přivolávají k případům?“ odvážila se zeptat teta Elizabeth s obavou v hlase.

    „Ach, už to není, co to bývalo, ani nevíte, co bych dal za novou záhadu! Cokoli!“ rozvášnil se detektiv, když ho přerušil hysterický ženský křik.

    „Zloděj! Krádež! Moje perly po babičce jsou pryč!“ To už do jídelny vběhla lady Emily, rozcuchaná, jen v noční košili. Služebná jí následovala, nezaujatý výraz jí smazal až pohled na sira Adamse.

    Detektiv O´Brian se vztyčil a na okamžik se zdálo, že uvnitř muže se odehrává lítý morální boj. Nakonec se však jeho oči vášnivě rozzářily.

    „Ha! Nový případ! Slavnostně vám slibuji, že než odbije devátá hodina, viník bude odhalen!“ Všechny hlavy se otočily na nástěnné hodiny. Tři čtvrtě na devět.

    Vyhublá postava kriminalisty začala zuřivě přecházet kolem stolu.

    „Je jasné, že pachatelem je někdo z tohoto domu, nachází se tedy zde v místnosti. Každý z vás má k loupeži zcela jasný motiv. Ale kdo je ve skutečnosti ukradl? Byl to sir Adams, který je na pokraji krachu, a tak se snížil k odcizení šperku vlastní manželky, jelikož si je jist, že vina nepadne na jeho hlavu? Jak by také mohla, když má v domě ženu posedlou shromažďováním šperků?“

    Zlatá Betty si nervózně poposedla a zahleděla se na rudého sira Adamse, jehož klepání nohou rozvibrovalo celou místnost. Detektiv ale pokračoval: „ Nebo nese vinu chudá služebná, která se chtěla lady Emily pomstít za svou neopětovanou lásku k jejímu manželovi? Možná však naopak Emily žárlí na krásnou dívku a snaží se na ni svést podlý zločin.“

    O´Brian se zamyšleně drbal na bradě a zdálo se, že geniální mozek pracuje naplno. Všichni na něj hleděli beze slova, jako by si nebyli tak úplně jisti, co se vlastně děje. Náhle jako by vyzáblého muže obklopila aura vítězství.

    „Přátelé, rozluštil jsem naši záhadu!“ Zlatá Betty vypadala, že každou chvíli dostane infarkt, sir Adams svůdně mrkal na služebnou, co cudně klopila oči k zemi, a lady Elizabeth se očividně nemohla rozhodnout, zda začít plánovat dřív vraždu manžela, či služky.

    Detektiv si však nikoho z nich nevšímal, nacházel se totiž v kriminalistickém opojení z vyřešení případu.

    „Ty perly,“ nasadil O´Brian dramatický tón a přejel pohledem všechny přítomné,“… jsem ukradl já!“

    Vítězoslavně se rozesmál a na tváři se mu objevil lehce šílenecký výraz. „Geniálně naplánovaný zločin, který odhalil ještě geniálnější detektiv! Pod důmyslnou záminkou odchodu na toaletu jsem se proplížil do ložnice přítomné dámy a z její šperkovnice odhalil kritickou finanční situaci tohoto domu. Vzal jsem to jediné, co za něco stálo a opět se vrátil ke stolu.“

    Trochu posmutněle se opět posadil.

    „Vy jste vážně cvok,“ poznamenal věcně pan Adams. „Proč jste to sakra udělal?“

    „Je to silnější než já, zkrátka jsem neskutečně toužil po novém případu,“ omluvně vysvětloval O´Brian.

    „A taky jsem neměl na vlak,“ dodal.

    „Tak už ukončeme to divadélko a vraťte mi moje perly,“ přistoupila lady Emily k detektivovi a napřáhla ruku.

    „Ale jistě,“ přitakal úslužně zpocený kriminalista a jal se vstávat od stolu. Náhle se však rozeběhl proti oknu a i s perlami v ruce proskočil tříštícím se sklem ven na zahradu. Ochromená společnost již neměla sil na jakoukoli reakci.

    „Tak tohle byl vážně ten nejhorší týden v mém životě,“ poznamenala teta Elizabeth.

    Když uléhali ke spánku, nikdo z nich si nedokázal vysvětlit, proč se po tak hrozném zážitku nemohou zbavit pocitu štěstí.


  7. Jeden krok ke štěstí

    Listopad 14, 2011 by liliam

    Nalistovala jsem v diáři správnou stranu a prstem vyhledala další jméno. Ryšavý. Zprvu mi příjmení nic neříkalo, ale po chvíli jsem si vybavila zvláštní telefonát, který vedl k zapsání pana Ryšavého právě na dnešek. Neobjednal se sám, hlas z přístroje připomínal velmi přísnou postarší ženu. Pravděpodobně klasický případ utlačovaného mužíčka, kterého manželka honí po psychiatrech s vidinou, že jí odborník potvrdí manželovu stupiditu. To bude rychlé, tihle by se dali vyřizovat přes kopírák. (more…)


  8. Červená obálka

    Listopad 10, 2011 by liliam

    Sáhneme trochu do archivu, který jsem protáhla jemnou aktualizací:) (more…)


  9. Štěstí přeje připraveným

    Říjen 21, 2011 by liliam

    Olízl si rozpraskané rty a unavenýma očima zamžoural do slunce. Při představě sněhové kalamity jen posmutněle vzdychl a vrátil se k práci. Už třetí den věnoval výrobě lodi, která mu měla pomoci dostat se z toho zpropadeného ostrova.  Usoudil, že už je načase skoncovat s naivním sněním, že na ostrově opravdu nenajde žádné skryté prázdninové letovisko, jak si zprvu představoval. Došlo mu, že nevydrží přežívat jako vynalézavý Robinson, na rozdíl od něho se totiž dříve živil jako bankovní úředník, a ti nemají moc velký pud sebezáchovy. Musí zmizet dřív, než zešílí. A to nebude trvat dlouho. (more…)


  10. Velký třesk – sonet

    Říjen 20, 2011 by liliam

    Tam kde prádelna si v tichu noci hoví

    Jarda týdenní prádlo si v klidu pere

    když tu náhle zvonek u dveří zazvoní

    a k nevinnému chlapci vandrák zuřivě se dere. (more…)