RSS Feed

Bůh, Písmo, to, co neumím vysvětlit

Prosinec 24 by liliam

Mlčky zírám do tančících plamenů a vzpomínám na domov. Zrovna dnes se mi opravdu stýská. U ohně sedíme jen dva, já a Filip. Ve skutečnosti to žádný Filip není, ale jeho jméno je tak složité, že ho téměř nedokážu vyslovit. Tak mu říkám Filipe. Už tu jsem skoro deset měsíců. Čas v těchto končinách ubíhá kupodivu celkem rychle, i když to bude hlavně tím, jak mě místní lidé neustále překvapují. Mám pocit, že bych se od nich mohla stále učit nové a nové věci. Škoda, že ostatní si to nemyslí. Mají dojem, že je to naopak. Že to oni by se měli učit od nás, přejímat naše zvyky a způsob myšlení. Většinou jsem silně proti tomu. Ale dnes mi to nedá.

„Dneska jsou Vánoce,“ promluvím a naruším to bolestně čisté ticho. Filip na mě upře oči, které září i v černočerné tmě.

„Co je to?“ opatrně skládá slova a dává si záležet, aby na konci věty zvedl hlas.

„Svátek, slavnostní den, který každý rok slavíme,“vysvětlím mu.

„A proč vy slavíte?“ nechápe Filip. Tak snad ještě dokážu vysvětlit, co jsou to Vánoce, pomyslím si, a sama se nad tím problémem pousměju.

„Narodil se významný člověk, který za svého života udělal hodně dobrého pro všechny lidi.“

Přistihnu se, že podvědomě nasazuji tón, jako bych mluvila s dítětem. Jak daleko jsem ale od pravdy. I když je Filipovi jen šestnáct, jako jediný z vesnice se za tak krátkou dobu naučil celkem obstojně česky. Copak by to dokázalo nějaké průměrné dítě?

„ A proč vy slavíte jenom jeho? U nás, my slavíme každý, kdo narodit,“ kroutí hlavou Filip a maluje si něco do písku. Otřu si zpocené čelo.

„On byl výjimečný, víš,“ zablekotám a trochu z Filipova upřeného pohledu znejistím.

„Vy ho znáte?“

„Ne, ale…“

„Jak vy víte, co udělal on?“ zajímá se živě Filip.

V hlavě se mi to všechno zamotává. Písmo, Bible. Ne, to se mi vysvětlit nepodaří. Náboženství, bůh. To už jsme blíž, ale stejně.

„Povídá se to,“ vypadne ze mě a sama se za to trochu zastydím, když slyším, jak hloupě to zní i Filipovi.

Rozhostí se ticho. Začnu přemýšlet o útěku do stanu.

„A jak vy slavit?“ zeptá se chlapec spíš ze slušnosti, než ze zájmu.

V hlavě se mi ihned objeví smrček se světýlky, pod ním kupa balíčků obsahujících elektroniku, kosmetiku, autíčka na dálkové ovládání, mluvící panenky.

„Sejde se celá rodina a tráví čas společně,“ napadne mě konečně, co je jednou z mála pochopitelných a smysluplných tradic.

„Vy nebýt spolu pořád, jako tady my? Já žít s celá rodina celý můj život tu,“opáčí Filip.

Nadechnu se, abych mu odpověděla a vysvětlila, jak se chová civilizovaný člověk. Po chvíli opět vydechnu a zadívám se do žhavých plamenů.

Zbytek večera sedíme mlčky.


Žádné komentáře »

No comments yet.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *