RSS Feed

Tři dny v Basileji plné šneků, grilů a koupajících se barbín.

Červenec 12 by Liliam

Nikdy bych nevěřila, kolik se toho dá za necelé tři dny zvládnout. Už teď se mi to zdá neuvěřitelné, ale minulý víkend jsem strávila ve Švýcarsku. Konečně jsem svou návštěvou poctila zemi čokolády! Celý výlet v tomto ohledu začal nadmíru slibně. Už v letadle nás málem trefil šlak štěstím, když se na konci uličky objevil hostesák s košíčkem. Čeho? No čeho?

Zdroj: http://living-in-stuttgart.com

No, ale to bylo „zadarmo“, že. Tak nějak jsem čekala, že ve Švýcarsku je čokoládoven jako v Praze krámků s matrjoškami, ale není tomu tak. V Basileji jsme našly dvě, paradoxně vedle sebe. Nadšeně jsme se vrhly k regálům, ovšem ceny bonboniér se příliš nelišily od cen tamních hodinek. Jak je ale mým zvykem, pralinky mi neunikly. Opět jsem si dvě dala.

Nejdříve jsem se ale musela probojovat přes ochotu personálu. Na můj extrémně specifický odborný požadavek na hořkou, spíše méně sladkou pralinku nejlépe s kombinací neobvyklých chutí, a to bez náplně, ukázala na tři tmavé bonbony, z nichž dva byli lanýže. Jeden větší a druhý, ten stejný, ale menší. Ha! To je vzrušení z nových chutí!

Nakonec jsem ulovila jednu (s náplní, sakra) ozdobenou karamelizovanou mandlí a druhá volba padla na lanýž s příchutí champagne, na který jsem si už nějakou dobu brousila zuby.

Ale dost už o čokoládě, jelikož Basilej je o něčem mnohem krásnějším (teď mi mozek trochu zaváhal). I když není hlavním městem Švýcarska, překvapila mě tím, co nabízí. Není to turistické město, a snad proto se tam člověk okamžitě cítí tak nějak doma.

Chleba s marmeládou! Na fasádě! Jo! A pak že padají namazanou stranou dospod.

V každé uličce je na co koukat, švýcarské domky něco úžasného, a hlavně – všude je otevřeno. To si takhle jdeme, vejdeme do katedrály, a uvnitř se najednou zjeví cosi jako vnitřní park – kamenná okna bez skleněných tabulek a za nimi tráva, keře, růže… Nepopsatelné.

Nezapomenutelným zážitkem byl bezesporu také Rýn, který křižuje Basilej podobně jako Vltava Prahu. Právě tahle řeka patřila mezi věci, na které jsme byly zvědavé nejvíc. Běžně se v ní totiž prý Švýcaři koupou. S představou Vltavy plné mrtvých ryb a odpadků mi to připadalo přinejmenším přemrštěné, ale co, říkala jsem si, ve Švýcarsku je možné cokoli. A taky jo.

Slovní spojení, že „Švýcaři plavou“ bylo poněkud nadnesené. V Rýně lze totiž „plavat“ jen jedním směrem, a ono označení činnosti bych vyměnila spíše za slovo „velmi rychle jsou unášeni proudem do neznáma“. Na první pohled se to zdálo zábavné. Veselý Švýcar se svléká, veselý Švýcar ukládá oblečení do nepromokavého vaku, který si ovazuje kolem svého švýcarského pasu. Pak vstoupí do vody a – VZUUUUM, je pryč.

Ale jo, zasmějte se, bylo to fakt ledový.

Nakonec jsme se ale smočit odvážily. Rýn je rychlý. A studený. Jediné, co nás zachránilo od adrenalinové jízdy, byl silný řetěz přivázaný ke břehu. Ale prostě jsme se koupaly v Rýně. A je to.

Během pobytu jsme také odhalily typickou vlastnost Švýcarů, která není příliš známá. Člověk by řekl, že většinu času budou trávit sofistikovanými debatami o demokracii, bankovnictví a spol. Po procházce podél řeky a prostudování několika místních periodik (ke slovu přišla pouze obrazová analýza, protože německy prostě sakra nikdo nemluví) jsme vyhodnotily dvě témata, která ve Švýcarsku zaručeně prolomí všechny ledy. KRÁVY A GRILOVÁNÍ.

A je to venku. VŠICHNI tam grilujou. Kde jen bylo volné místo na chodníku, tam stál gril. Grilovali u kašen z osmnáctého století, které se skvěle hodily na chlazení piva. Grilovali na břehu Rýna, kam si přinesli obří stoly s lavičkami. Alespoň v něčem se tedy naše národy shodnou.

Ale abych to shrnula – bylo tam krásně. Viděly jsme bleší trhy, kde jste si mohli sestavit vlastní hodinky. Na dvorku u kostela jsme si zahrály stolní fotbal. V historických uličkách jsme našly nosorožce.

Objevily jsme obchod, ve kterém nenajdete nic jiného, než vánoční ozdoby ve tvarech od včel po tygrované krávy. A víte co? Švýcaři mají šneky mnohem radši, než Češi.

Bylo jich tam spousta.

Ale největší bizár teprve přijde. Konečně jsme odhalily, jak kadeřnictví získávají nové zákazníky. S umem to nemá nic společného. Jde o výlohu. V Basileji se jednotlivé podniky docela trumfovaly. Naše srdce ale vyhrála tato:

Opakuji, kadeřnictví.

A to by byla taková pěkná tečka za tím naším výletem.

 


Žádné komentáře »

No comments yet.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *